Doporučení stáhnete zde.

Vlastníkům lesů, ve kterých uhynuly nebo hynou stromy vlivem sucha a přičiněním kůrovce, by se mohly hodit následující rady.

Chceme-li mít na Vysočině živé a zdravé lesy, pak je vhodné:


1.    VYSAZOVAT NEBO VYSÍVAT NAŠE DOMÁCÍ DRUHY DŘEVIN, PŘEDEVŠÍM LISTNÁČE. Jako velmi vhodné se jeví duby.


2.    NETVOŘIT NOVÉ MONOKULTURY, SPÍŠE SMĚSI DŘEVIN.


3.    POUŽÍVAT PŘÍPRAVNÉ DŘEVINY – stromy i keře (v nižších polohách jasan, třešeň, líska, jíva, habr, javor mléč, javor babyka, výsev břízy...; ve vyšších polohách javor klen, olše, jilm, líska, jíva, jeřáb, výsev břízy). Přípravné dřeviny jsou obzvlášť vhodné na velké holiny a také pokud nyní nelze sehnat kvalitní sazenice cílových dřevin.


4.    VYHÝBAT SE CIZÍM (nepůvodním, tzv. introdukovaným) DŘEVINÁM.


5.    CO NEJRYCHLEJI OBNOVIT LES NA KALAMITNÍCH HOLINÁCH BEZ ZMLAZENÍ, a to kvůli uchování kvality lesní půdy a schopnosti zadržet vodu. Pomůže alespoň na části holin VYBUDOVAT OPLOCENKY. Lze i vysívat např. břízu, dub.


6.    PŘI TĚŽBĚ A NÁSLEDNÉM ÚKLIDU PONECHAT V LESE VŠE, CO JEN LZE (vzrostlé živé stromy, které budou stínit a poskytovat semena; alespoň nějaké mrtvé dřevo jako domov mnoha organismů a zdroj organické hmoty (hnojiva); dále náletové dřeviny a keře). U vyklizených pasek využít zbytek klestu k vybudování hrázek k zaclonění vysázených nebo vysetých dřevin.

Poraďte se s vaším odborným lesním hospodářem ohledně vhodných dřevin pro konkrétní stanoviště vašeho lesa a také ohledně dotací (nejen na sazenice, ale letos i na oplocenky).

JAKÝ MAJÍ UVEDENÁ DOPORUČENÍ SMYSL?


1.    Proč sázet nebo sít domácí listnáče? Do české krajiny patří české stromy – jsou nejlépe přizpůsobené našim podmínkám a také jsou na ně vázány další skupiny organismů včetně např. jedlých hub. Listnaté stromy (oproti jehličnanům) lépe odolávají suchu, navíc vylepšují vlastnosti půdy a zpevňují celý porost proti vichrům. Nadějně se jeví např. dub letní, který je vcelku odolný druh, snáší přísušky i otevřené prostory velkých holin. Majitelé lesů se však často obávají, že listnáče nepřinesou kýžený zisk. Existují ale i dřevařsky cenné listnáče (např. třešeň ptačí, jabloň lesní, hruška polní, dub letní i zimní, různé druhy jeřábů, např. břek či oskeruše, různé druhy olší a ořešáků; v zahraničí je sem řazen i jasan a javor klen). Navíc člověk nesází pro sebe, ale pro své potomky. Až ti budou sklízet, bude situace na trhu se dřevem pravděpodobně úplně odlišná od té dnešní.

Dobrou alternativou k sázení sazenic je i setí (neboli síje) semen stromů. Když semeno vyklíčí na místě, kde bude rostlina růst po celý život bez přesazování, bude mít strom mnohem lepší a stabilnější kořenový systém. Také neprožije šok z přesazování. Mladé semenáčky si navzájem zdravě konkurují a přírodním výběrem se prosadí spíše ty stromy, které se pro dané místo nejlépe hodí.


2.    Proč sázet nebo sít směsi dřevin? Les z více druhů dřevin je vždy mnohem odolnější vůči všem možným vlivům a nepodléhá tak snadno kalamitám. Pokud by se např. nedařilo z nějakého důvodu jednomu druhu stromů, ostatní druhy mohou klidně prosperovat. Zisk vlastníka tedy není tolik ohrožen, protože není „sázkou na jedinou kartu“. Smíšený les je také domovem pro mnohem více organismů, opravdu to v něm žije a plní kromě produkce dřeva řadu dalších žádoucích funkcí (zadržuje vodu, chladí krajinu, čistí vzduch, produkuje lesní plody, houby, kyslík, je domovem i zdrojem potravy pro živočichy atd.). Důležitá je také různorodost stáří stromů. V kvalitním lese by měly být zastoupeny různé věkové kategorie. Jak to ale udělat teď, když je potřeba holinu zalesnit co nejdříve? Tomu mohou napomoci tzv. přípravné dřeviny (viz další bod).

3.    Proč používat přípravné dřeviny a co to vlastně je?  Přípravné dřeviny připravují příznivé půdní nebo mikroklimatické prostředí (např. stín, vlhko) pro hlavní dřevinu, která bude pěstována spolu s ní nebo po ní. Mezi přípravné dřeviny patří např. bříza, vrba, osika, olše, borovice, líska atd. Vyznačují se přirozeně dobrou osidlovací schopností (roste-li poblíž plodící jedinec, často na paseku nalétnou samy), rychlým růstem v mládí a kratším fyzickým věkem. Pro majitele lesa je velmi výhodné, že s nimi rychle a s menší námahou zalesní holinu (např. březová semena lze úspěšně i sít) a také získá čas, aby mohl sehnat kvalitní semenáče cílových dřevin (kterých je nyní spíše nedostatek).
Přípravné dřeviny tedy vytvoří cílovým dřevinám (těm, které především přinášejí zisk) dobré podmínky pro růst a navíc umožní počkat. Tímto způsobem také můžeme dosáhnout toho, že všechny stromy v lese nebudou stejně staré a bude vznikat druhově, věkově, rozměrově i prostorově pestrý les s velkým využitím přirozených procesů (které vlastníka nic nestojí). V takovém lese bude stále dorůstat nějaké dřevo bez nutných investic do výsadby, protože stromy budou samy zmlazovat, budou-li semenáče chráněny proti okusu zvěře např. malou oplocenkou.


4.    Proč se vyhýbat cizím (tzv. introdukovaným) dřevinám? Druhy pocházející z cizích zemí nebo kontinentů (např. jedle obrovská, douglaska tisolistá) nejsou součástí naší přírody a nepatří k nám. Mezi cizokrajnou dřevinou a domácími druhy (rostlin, hub, živočichů i půdních mikroorganismů) chybí vzájemné přizpůsobení, které může vzniknout jen během dlouhé doby společné existence v jedné oblasti. Přitom právě vzájemná provázanost, spolupráce a „komunikace“ všech organismů v lese dělá celý systém zdravějším a odolnějším.
Při pěstování cizokrajných dřevin v hospodářském lese není jasné, zda budou z dlouhodobějšího hlediska přínosem nebo naopak problematickou ztrátou a marnou investicí. Dosavadní zkušenosti s vnášením cizích dřevin totiž nejsou dobré (např. smrk pichlavý v Jizerských a Krušných horách nyní předčasně usychá v důsledku napadení kloubnatkou smrkovou). Navíc hrozí, že introdukovaná dřevina se začne rychle šířit do okolí a potlačovat domácí dřeviny a byliny, přičemž některé z nich mohou i zcela vyhynout (tomu se říká rostlinná invaze). Může tak vzniknout víc škody než užitku.
Někteří lesníci prosazují douglasku tisolistou – ta ale záchranu našich lesů rozhodně nepředstavuje. Pochází ze Severní Ameriky, kde roste při pobřeží Tichého oceánu ve vlhkém podnebí. Snáší sice nízkou vlhkost půdy, ale už ne nízkou vlhkost vzduchu, se kterou u nás kvůli změně klimatu musíme do budoucna počítat. Tato dřevina také vylučuje speciální látky, které potlačují růst dalších rostlin (tzv. alelopatie), a s našimi domácími druhy hub příliš nespolupracuje. Monokulturní porosty douglasky jsou proto podobné spíše pouštím než dobrému lesu.
Navíc se v ČR douglaska v současnosti chová na některých místech invazně. Zároveň není vyloučeno, že i ji v budoucnu mohou při monokulturním využití napadat škůdci (ve své domovině má řadu „škůdců“, včetně „kůrovců“). Přitom můžeme na vlhčí místa sázet např. naši domácí jedli bělokorou, která je plnohodnotnou dřevinou bez výše zmíněných rizik.


5.    Proč co nejrychleji obnovit les a alespoň na části holin vybudovat oplocenky? V tuto chvíli jde opravdu i o čas. Stromy mizí velmi rychle a to na příliš velkých plochách. Hrozí rozklad a současně odnos půdy větrem nebo vodou (při přívalových deštích). V létě bude na holinách bez stínu vysoká teplota, která bude jednak ztěžovat obnovu lesa, ale i zvyšovat celkovou teplotu krajiny. S razantním úbytkem lesních porostů se tedy zvýší nejen riziko vysychání krajiny, doprovázené nedostatkem zdrojů pitné vody, ale i riziko povodní. Pouze kvalitní lesní půda totiž umí zadržet vodu. S mizejícími porosty ubývá i domov či úkryt pro zvěř, ptáky a další organismy.
Oplocenky jsou užitečné kvůli přemnožené spárkaté zvěři, která spásá jak přirozené zmlazení, tak drahé sazenice dřevin. Uvnitř oplocenky mohou samovolně nalétnout a vyrůst některé přípravné dřeviny (popř. jim můžeme pomoci tím, že je budeme vysívat). Tyto rychle rostoucí dřeviny zlepší podmínky pro následné vysazení cílových dřevin, které budou oplocenkou chráněné také.

6.    Proč při těžbě a následném úklidu ponechat v lese vše, co jen lze? Jsou myšleny především vzrostlé stromy, náletové dřeviny, mrtvé dřevo, zbylý klest. Důvodů pro jejich ponechání je několik. Hlavně tolik potřebný stín vzrostlých stromů a keřů, které budou zároveň poskytovat semena a místo pro život např. ptákům. Tlející mrtvé dřevo slouží jako potrava a domov mnoha organismů a je i zdrojem organické hmoty (hnojiva) pro půdu. Ze zbytku klestu jde např. vybudovat hrázky, které zastíní vysázené nebo vyseté dřeviny. Tím se zvýší pravděpodobnost, že neuschnou.

Smyslem všech těchto doporučení je, aby na místě bývalých smrkových monokultur vznikly STABILNÍ SMÍŠENÉ LESY, odolnější vůči negativním vlivům prostředí (vichřice, sucho, přívalové deště atd.) a proti škůdcům. Tím se zároveň v budoucnu umenší případné hospodářské ztráty.
Také je třeba nastartovat přirozené pochody při obnově porostů, aby les nemusel být vždy znovu uměle a draze vysazován člověkem, ale aby zmlazoval sám (a zadarmo). Důležité je i zachovat produkční funkci porostů vnášením ekonomicky výhodných druhů dřevin jako je např. jedle bělokorá, borovice, duby či ostatní cenné listnáče a zároveň navýšit pestrost lesních organismů a tím i odolnost porostů.
Způsob hospodaření ve smíšeném lese je jiný než ve smrkové monokultuře a není tak snadný. Na první pohled není ani tak ekonomicky výhodný, má však dlouhodobou perspektivu a ve svých důsledcích se vyplácí. Finanční zisky nebudou asi tak vysoké a rozloží se do delšího časového období, případné ztráty však nebudou tak citelné, jako teď. Ale především – doba výnosných smrkových monokultur skončila, nelze se k ní vracet, protože se změnilo klima a tím i přírodní podmínky. Musí se tedy změnit i náš přístup k lesu.