„Z průběhu minulých let je zřejmé, že kůrovcovou kalamitu již na většině území Vysočiny nelze zastavit a konec smrkových monokultur je zde neodvratný. V této situaci se klíčovou otázkou stává, jak uhynulé porosty obnovit. Přístupy jednotlivých vlastníků jsou různé, potěšitelné ale je, že se postupně objevují i případy, které lze označit jako "ukázky dobré praxe". Takovým případem je revír Pelestrov (LČR) na Havlíčkobrodsku:

Kůrovcová kalamita se zde ve větším rozsahu začala projevovat v roce 2018, v roce 2019 nastal již plošný rozpad dospělých smrkových porostů.

Při zpracování kůrovcové těžby a následné obnově jsou zde uplatňované následující zásady:

  • Dlouhodobým cílem je zde evidentně dosažení druhově co nejpestřejšího, věkově i prostorově strukturovaného lesa, schopného odolávat měnícím se klimatickým podmínkám. Za smíšený les se přitom považuje především les jednotlivě smíšený.  
  • Při těžbě je snaha ponechávat všechny dřeviny s perspektivou přežití, a to jak dřeviny hlavního porostu, tak všechny náletové dřeviny v podrostu. Evidentní je zde snaha předcházet vzniku velkých několikahektarových holin, kde nastává ztráta porostního mikroklimatu. Pokud chybí v napadených porostech listnaté dřeviny (popř. jedle, modřín borovice, douglaska), jsou dočasně ponechávané i kulisy uhynulých smrků, které alespoň dočasně plní krycí funkci porostu (ponechání mrtvých smrků je nutné vždy řešit s ohledem na bezpečnost návštěvníků lesa).
  • Při obnově je důrazně preferovaná přirozená obnova.
  • Umělá obnova probíhá formou oplocenek do velikosti 0,5 ha (větší oplocenky jsou velmi rizikové z hlediska poškození a vytvářejí bariéry pro zvěř). V každé oplocence se přitom využívá obvykle 4-8 druhů dřevin (buk, dub, jedle, javor klen, třešeň ptačí, borovice, modřín, lípa, jilm, popř. další druhy).
  • Výsadba v oplocenkách probíhá tak, že jednotlivé druhy jsou střídané po řadách, nebo je výsadba šachovnicovitá tak, aby se plochy téhož druhu dotýkaly maximálně v rozích.
  • Smrk se v současné době při umělé obnově nevyužívá, v porostech je dostatek smrkových náletů. Výjimkou je tzv. dvojsadba, kdy se do jedné jamky sází cca 10 cm od sebe BK-SM (popř. i jiné kombinace dřevin), smrk se zde používá z důvodu ochrany listnáčů.

 Revír Pelestov je důkazem, že tento přístup je technicky a provozně zvládnutelný (byť patrně mírně pracnější než klasické postupy). Je ale zřejmé, že právě takovýto postup je základem pro to, aby nová generace lesů byla v měnících se podmínkách schopná přežít." Ing. Václav Hlaváč, ředitel regionálního pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy, AOPK ČR.

 ___________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Několik zcela praktických rad k setí žaludů do lesa:

  1. Žaludy sbíráme na podzim z pěkných, zdravých, rovných dubů, které rostou ve stejné oblasti, jako váš les (POZOR - nesbíráme z parkových výsadeb, nesbíráme žaludy nepůvodních dubů, např. dubu bahenního nebo dubu červeného. Pouze duby letní a zimní jsou u nás původní a tedy vhodné.).
  2. Žaludy uskladníme v něčem prodyšném, v chladu a suchu, aby nezplesnivěly.
  3. Sejeme nejlépe na jaře (v březnu, v dubnu) a to kvůli tomu, aby je v zimě nevyryla divoká prasata.
  4. Praktické je sít žaludy k náběhům pařezů, protože vzešlé semenáčky jsou tak lépe chráněné.
  5. Důlky, do kterých sejeme, ať jsou cca 5-10 cm hluboké.
  6. Sejeme 2-3 žaludy do důlku.
  7. Co se týče hustoty výsadby, ÚHÚL doporučuje spon 80 x 80 cm (např. na holinu), lze ale i hustěji (i 30 x 50 cm), nebo naopak řidčeji a náhodně, pokud jen obohacujeme to, co na holinu samovolně nalétne. 
  8. Nemůžeme očekávat, že všechny vyseté žaludy vyklíčí...

Mgr. Lucie MisařováMgr. Jan Horník, Ph.D., AOPK ČR.

___________________________________________________________________________________________________________________________________________________ 

 „Ve vyšších polohách Vysočiny (kolem 600-800 m n. m.) by se smrk v přiměřeném zastoupení mohl stále uplatňovat. Ovšem vývoj počasí v posledních letech a klimatické prognózy do budoucnosti ukazují, že častěji nastanou podmínky, v nichž smrk zřejmě nebude dobře prosperovat. Ve středních a nižších nadmořských výškách není tato dřevina schopná odolávat biotickým ani abiotickým vlivům (dřevokazné houby, hmyz, vítr a podobně).“ Ing. Václav Hlaváč, ředitel regionálního pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy, AOPK ČR.

___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
„S ohledem na místní poměry a potenciál dané lokality je nezbytné na místě vytěžených holin co nejdříve obnovit důležité ekologické a mikroklimatické funkce lesa. Porosty přípravných dřevin, jako je bříza, jíva nebo osika, sice budou vypadat poněkud nezvykle, ale svoji úlohu plní velmi dobře. Založením lesa přípravného ovšem práce nekončí, konečným cílem by měly vždy být druhově i strukturně pestré a stabilní porosty cílových dřevin, nikoliv opět čisté kulturní smrčiny." Ing. Luděk Čech, vedoucí oddělení sledování stavu biodiverzity, AOPK ČR, regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
„Především v nižších polohách představuje alternativu k jehličnanům také dub. Už nyní je proto výhodné v lesích uvolňovat koruny stávajících dubů, aby byla podpořena jejich fruktifikace – tvorba žaludů. Právě přirozená obnova, případně i síje dubu, představují jedno z možných řešení, a to i z ekonomického hlediska.“ Mgr. Jan Horník, Ph.D., botanik.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
„Pravděpodobné budoucí klima nižších nadmořských výšek v České republice si můžeme představit jako podnebí Maďarska. Proto se alternativní dřevinou k výsadbám pro budoucnost jeví dub – a to jak dub zimní, tak i dub letní. Dub letní je velmi plastický druh, který snáší přísušky i otevřené porosty.“  Mgr. Jan Roleček, Ph.D., Masarykova universita a Botanický ústav Akademie věd ČR.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
„K lesnímu prostředí patří i odumírající a odumřelé stromy, včetně na zemi ležícího tlejícího dřeva. Na tato mikrostanoviště jsou vázány mnohé druhy, včetně řady vzácných a ohrožený rostlin, hub a živočichů. Odumřelé stromy a tlející dřevo nepatří jen do přírodních rezervací, ale mělo by být v určité míře součástí i našich hospodářských lesů. Kůrovcová kalamita přináší ekonomické ztráty, ale pro přírodu není tragédií, pokud nám po ní nezbydou jen holé paseky bez ničeho a pokud se z toho dokážeme poučit." Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D., místopředseda České společnosti ornitologické a předseda Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
„Průzkumy ukazují, že ponechání tlejícího dřeva v lese pozitivně působí na vznik nového lesa. Souše a pahýly vylepšují mikroklima pro nově vznikající les a v delším časovém horizontu také dodávají lesní půdě potřebné živiny.“ Mgr. Markéta Nováková, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Douglaska tisolistá je severoamerická dřevina, která na "svém" kontinentě tvoří ektomykorhizy s řadou rodů hub, mimojiné i s hřibovitými. U nás v ČR se však pod douglaskou moc jedlých hub nenajde. V literatuře jsou uváděny zejména lakovky a klouzek douglaskový, který je však v Evropě velmi vzácný. Jiná věc je, že v opadu douglasky mohou růst saprotrofní detrikolní druhy hub, z nichž některé jsou jedlé, např. penízovka máslová. Ze své zkušenosti však mohu říci, že porosty douglasky u nás jsou, pokud se jedná o plodnice makromycet, velmi chudé. Domnívám se, že sázet u nás na místě odumřelých smrčin douglasku, je velmi špatné řešení.“ Mgr. Miroslav Beran, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Letos (2019) na jaře jsme v našem lese (cca 580 m n.m.) vyseli na jednom místě v oplocence, kde se stále nechce nic uchytit, břízu a nějaké žaludy z dubu, který roste nedaleko. Žaludy jsme seli do důlků po 2-3, pro břízu jsme připravili rýhy motyčkou (abychom zvýšili pravděpodobnost uchycení) a semínka do nich rozházeli.
Pod staré lísky do stínu jsme zasázeli jedle. Na otevřenou holinu po kůrovci jsme dali sazenice borovic a dubů letních. Všechno máme v oplocenkách kvůli přemnožené zvěři. Ve starších oplocenkách s bukem mezi sazenicemi už místy zmlazují třešně ptačí, břízy, jeřáby a duby. Vzniká tak pěkná směs dřevin. Doufáme, že zaprší a vše poroste.“ Mgr. Lucie Misařová, AOPK ČR, regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy (na MD)

___________________________________________________________________________________________________________________________________________________

"Problematika borovic je v současnosti velmi složitá v celé republice. Katastrofální úbytek způsobují nejen škůdci, ale především nedostatek srážek a s tím spojené drastické snižování hladiny podzemní vody, ke které nedosáhnou ani hluboké kůlové kořeny borovice. Ze starých borových porostů toho asi moc nepřežije, z těch mladších možná část. Je otázka, co na to nově vysazené borovice; měly by být ale z místní provenience, což může být i problém. Raději borovici sázet jen v poměrně malém procentu, tak do 20 - 30 % vysazovaných dřevin, a to vyloženě na vhodných lokalitách. Zkušenosti zatím moc nejsou." Ing. Jan Pokorný

 ___________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Milý a zajímavý rozhovor o lese: https://vltava.rozhlas.cz/muz-ktery-sazi-stromy-7788768?fbclid=IwAR1RbkRQUHBRsZSqLOcRahtSCo9M5r2h5DwTiZS_egrwK9PAkelHw6w6ytU

V Kraji Vysočina leží CHKO Žďárské vrchy. Na tomto území platí přísnější pravidla, než ve volné krajině. Zde je odkaz na opatření obecné povahy, které se týká zpracování kůrovcové kalamity na území CHKO. http://zdarskevrchy.ochranaprirody.cz/statni-sprava/opatreni-obecne-povahy/biocidy-a-intenzivni-technologie-ve-druhe-zone/

Pěkná publikace ÚHÚL (Ústav pro hospodářskou úpravu lesů) ve formátu PDF: http://www.uhul.cz/images/poradenstvi/Radce_vlastnika_lesa_04.pdf

Technicky zaměření diváci se mohou podívat na zajímavé video o tom, co se nyní děje v lesích, jak se s kůrovcem bojuje (harvestory, vyvážečky, traktory...) a přitom se pokochat líbeznou moravskou češtinou:  https://www.youtube.com/watch?v=VSopiSD17BM