Lesy na Českomoravské vysočině v několika posledních letech postupně schnou a umírají. Může za to kombinace extrémního sucha a nevhodného druhového složení lesů, přesněji to, že v hospodářských lesích se s velkou převahou nad ostatními dřevinami pěstuje smrk. Smrk nedokáže odolávat suchu a teplu a proto chřadne, což má za následek přemnožení kůrovce a následnou kalamitu. Můžeme očekávat, že tento proces bude v následujících letech pokračovat s ještě větší intenzitou.

Zásadním rozhodnutím při obnově lesů se teď proto stává VÝBĚR VHODNÝCH DŘEVIN, které v budoucích klimatických podmínkách obstojí.
Aby se lesy začaly uzdravovat, je nutné začít SMRK NAHRAZOVAT JINÝMI DOMÁCÍMI DRUHY STROMŮ, PŘEVÁŽNĚ LISTNATÝMI, které dokážou lépe čelit klimatickým změnám. Důležité nyní také je, aby na holinách vyrostly nové odolné dřeviny CO NEJDŘÍVE.

Mnoho vlastníků lesů je však zvyklých sázet téměř výhradně smrky, popř. další jehličnany, a chtějí to opakovat i nyní. V uplynulých 200 – 300 letech se totiž pěstování smrku v monokulturách vyplácelo a přinášelo zisk, se změnou klimatu ale přestal tento způsob hospodaření fungovat a v budoucnu může vést i k finančním ztrátám.
Někteří lesníci zase prosazují výsadbu nepůvodních (introdukovaných) dřevin, např. douglasky tisolisté. Otázkou ovšem je, zda jsou to v současné situaci vhodná řešení vedoucí k cíli, kterým je

MÍT NA VYSOČINĚ ŽIVÉ A ZDRAVÉ LESY

namísto mrtvých porostů či holin. Podle dostupných dat a zkušeností se zdá, že k vytčenému cíli vede spíše tato cesta – VYSAZOVAT NEBO VYSÍVAT DOMÁCÍ DRUHY DŘEVIN, KTERÉ ZVLÁDNOU MĚNÍCÍ SE KLIMA. Vznikne tak les smíšený, ve kterém se sice hospodaří jinak, než jsme byli doposud na Vysočině zvyklí, ale který poroste, bude plnit celou řadu funkcí a v budoucnu přinese majiteli zisk.